„I s malou galerií lze sehrát velké divadlo,“ oznámil v březnu týdeník Respekt svůj výběr Výstavy týdne. Oko pražské redakce zaostřilo v období kulturního úhoru na drobnou výtvarnou intervenci uspořádanou v Bystřici pod Hostýnem a na Chvalčově spolkem Kulturák. Intervence to byla tak drobná, že jste ji možná ani nezaregistrovali, zvláště pokud se pohybujete po okolí spíše autem než pěšky, ale troufám si říct, že pár lidem tady udělala na minutku radost a stovky lajků od lidí z celé republiky sesbírala i na sociálních sítích, které se pro „výstavu“ v době zákazu přecházení hranic obcí staly o to důležitější platformou.
Jistě jste si také všimli, že plakátovací plochy se v zimě 2020/2021 staly smutným dokumentem doby, ve které se vše soustředilo na vzájemnou izolaci lidí a rodin. Pokud na plochách něco v únoru tohoto roku ještě zbylo, byly to obvykle plakáty na akce ze září 2020, případně na akce pozdější s přelepkou „zrušeno“, nějaká ta předvolební agitace na říjnové krajské volby, občas reklama na obchodní akci na internetu. Oslovili jsme proto několik výtvarníků, aby pro nás nakreslili obrázek plné plakátovací plochy a se stejným nápadem jsme oslovili i bystřickou ZUŠ.
První obrázek pro nás nakreslil David Böhm, který patří k první lize mladých českých výtvarníků. V době své účasti na našich Vývěskách instaloval svou výstavu v českém centru v bulharské Sofii, tou dobou v podstatě otevřené metropoli (jistě ve srovnání s čímkoli, co jsme již měsíce zažívali v ČR). David Böhm kombinuje ve svých pracech mnoho výtvarných stylů a výrazně se uplatňuje na poli knih pro děti a mládež. Jeho kniha A jako Antarktida vyhrála v roce 2020 Literu v dětské kategorii. Ačkoli jde o encyklopedii, je to spíše knížka, která se na náš svět dívá z perspektivy kontinentu, který se lidé vědomě rozhodli (oproti jiným) neničit svou činností. Je to encyklopedie, která dává asi více otázek než odpovědí, kronika autorovy cesty na kontinent v doprovodu jeho dětí (které mnoha otázkami přispěly). Z Antarktidy ale zpět pod Hostýn…
Böhm pro nás nepřipravil celou vývěsku, ale namaloval velmi jednoduchý „universální plakát“ – dětsky načrtnutý obličej s vykulenýma očima, nad ním žlutý flek připomínající slunce a přes něj neumělý nápis „Někde něco bude“. V počtu čtyřiceti kousků jsme plakát vytiskli a polepili jím na čas Bystřici a pár chvalčovských vývěsek. Z reakcí ze svého okolí a na sociálních sítích vybírám dvě celkem časté. Inzerovat v ČR zkraje března, že Někde něco bude, brali lidé jako vzkaz naděje, která už byla (je?) na jaře 2021 hodně nedostatkovým zbožím. Druhá reakce byla pragmatičtější: „Hm, fajn, a co to teda bude?“ Využiju tedy toto místo k odpovědi: „Jednou něco jo, nebojte.“ Touto cestou bych chtěl také poděkovat Technickým službám BpH za svolení k bezplatnému výlepu po městě a jako příležitostný lepič s chvalčovským bydlištěm v občance zpětně děkuji také Policii ČR.
Vývěsky by touto dobou měly pokračovat výlepem plakátů, které připravila bystřická ZUŠ, na nichž žáci výtvarných oborů ztvárnili akce pro letní sezónu roku 2050. Což neberte jako projev jejich skepse, ale jako zadání, které má probudit dětskou představivost. Zahrádkářská výstava slonů v Bystřici, výlety do vesmíru, další pokračování Ulice v telce a jiné náměty snad zvednou kolemjdoucím náladu. Pro další jsme si pro Vývěsky nechali napsat pár básní, resp. vybrali pár zábavných kousků z domácích knihoven.
A poté už snad bude možné pokrýt plakátovací plochy běžným obsahem. Protože na jaře nebo v létě snad už i pod Hostýnem konečně někde něco bude.
